XXXVIII. Rally Pačejov

Léto, slunce a rally. Heslo pro každoroční přelom července a srpna v Horažďovicích a okolí. Nevím, jak to pačejovští organizátoři rally dělají, ale za několik posledních let jim vše vychází na jedničku s hvězdičkou. A letošní rok? Super. Posuďte sami. Startovní listina čítala 147 závodních jmen. Tolik mívají, a někdy ani ne, velké mistráky! Závod, který se jel v termínu 28. – 29. července 2017, byl vypsán jako další díl RI Okna Rallysprint série 2017, dále přidružený pohár P2+ pro silné čtyřkolky a vozy GT, Mistrovství České republiky v rally historických vozidel, Česká trofej v rally pravidelnosti pro sériová historická vozidla a nakonec byl vypsán Pohár pořadatele pro zahraniční účastníky. Na jeden den závodění pořádná porce soutěží. Atraktivnost celé akce podtrhl počet vozidel nejvyšší kategorie R5 a WRC. Neuvěřitelných 15 soutěžáků a v nich téměř kompletní česká jezdecká špička. Česká jména Jan Dohnal, Martin Vlček, Jaromír Tarabus, Roman Odložilík doplnila celá řada zahraničních jezdců. Martin Koči ze Slovenska, Matthias Kahle z Německa a z Polska Łukasz Habaj, Zbigniew Gabrys a další. Vynechat takový podnik? Ani náhodou!

Akreditaci jsem v mailu našel s dostatečným předstihem, abych si mohl v klidu připravit svůj pracovní plán. Že to letos bude divácky velmi úspěšná akce, jsem poznal již doma. Sehnat ubytování nebylo tak snadné jako v minulých letech. Ale podařilo se. Počasí z kraje týdne trucovalo, ale nakonec se umoudřilo a na sobotu vyhlásilo slunečno. Do Horažďovic vyrážím v pátek ráno. Média straší dovolenkovou kalamitou na dálnicích. Spíš bych řekl kamionovou, ale nebylo to tak hrozné. V poklidu jsem přežil dubské zatáčky v zoufalém „vláčku“ vedeném kamionem. Následován audinou německých důchodců na výletě, kterou „stíhaly“ dvě fabie, nikoli R5, obsazené pro změnu českými důchodci. Užil jsem si to. V Mělníku na kruháku se přepřahalo. Funkci mašinky převzal fekální vůz, a i když jsem se stihl zařadit na druhou pozici, předjetí nebylo možné z důvodu opravy silnice a jednosměrného provozu. První křižovatka, druhá, třetí. Konečně mašinka vyhodila blinkr do leva a já mám cestu volnou.  Slaný, sjezd na dálnici, v Praze odbočení na Plzeň, následně na Nepomuk a konečně cíl, Horažďovice. To již byla pohoda. Ubytování. Akreditace. A ještě zbývá chvilka na dobrou kávu v kavárně naproti horažďovickému kinu, kde mi půvabná servírka udělala výborné kapučino XXL. Další lelkování se již nekoná. Na parkovišti vedle kina rychle vyrůstá startovní rampa, osvětlení, hudební doprovod ladí noty a ozvučení, stánkaři navážejí gril, pípu,.. . Neklamná znamení, že akce XXXVIII. Rally Pačejov brzy bude zahájena. Krátké slavnostní projevy politiků, hlavních organizátorů a na rampu přijíždí první soutěžák. Podle hesla nejlepší nakonec, je to historik. V rychlém sledu se na rampě střídají vybraná vozidla a posádky charakterizující jednotlivé třídy. Show vrcholí příjezdem několika vozů třídy R5 a na konec Ford Focus WRC pilotovaný loňským vítězem Janem Dohnalem. Již večerní show ukončuje ohňostroj. Pro dnešek to již stačilo, vykoupat a spát. Sobota bude dlouhá.

Brzké sobotní ráno mne vítá mlžným oparem nad probouzející se jihočeskou krajinou. Cestou do Horažďovic míjím hrad Rábí a kochám se slunkem vítězícím nad rozpouštějícím se oparem. Rychle nakoupit proviant a vyrazit na start první rychlostky do Nehodiv. Přijíždím půl hodiny před startem, přesto míst pro parkování rychle ubývá a diváků v prostoru startu přibývá. V pohodě stíhám krátkou snídani na kapotě auta a vyrážím ke kapličce s prudkým odbočením přes hranu. Start. Zvuk soutěžáku ukončuje výběr místa pro první záběry. Dohnalův Ford Focus WRC se přehnal okolo mne, foťák stihl tři záběry a již se kolem řítí Vlčkova Fiesta R5, cvak,cvak,… . Přebíhám na druhou stranu tratě a hledám další a další místa pro focení. Čas letí a vyhrazená hodinka na focení utekla jak voda. Balím a přejíždím do Horažďovic na start. Z rampy sjíždějí historici, kteří uzavírají startovní pole. Stíhám několik posledních odmávnutí a všechna auta jsou na trati. Pauza. Teoreticky mám dost času do dalšího focení. Přejezd do Třebohostic je otázkou cca 10 minut, ale varování z Nehodiv mne žene do auta. Skutečnost předčila i ty nejčernější představy. K diváckému místu je to ještě kilák a auta již stojí po obou stranách silnice! Riskuji a jedu dál. Vše je plné, přesněji narvané! Auta kam se podíváš. Jsem téměř u pásky, ale musím odbočit na Únice. A ejhle z tohoto směru je ještě docela volno. Rychle parkuji ve stínu křoví, slunce již nemilosrdně pálí a v pohodě upaluji obhlížet a vybírat místa na focení. Rozpis práce mi dává na práci necelou hodinku. Tak to musí odsýpat. Začínám na vnitřku zatáčky u kapličky. Po průjezdu prvních soutěžáků se přesouvám do diváckého sektoru a fotím si kapličku s diváky. Pěkné místo, ale Strážovice volají. Přejezd zvládám v pohodě, a přijíždím s časem plus deset minut do startu erzety. Míst na parkování je tady dost, a docela blízko u pásky. Ale podle osaměle stojících aut, daleko před vesnicí, to tady při prvním průjezdu musel být masakr. Kupodivu na focení nás tu je jen pár. Vybírám si místo na výjezdu ze šotolinky pod rybníčkem a řev burácejícího motoru provází průjezd prvního vozu. V rychlém sledu následují další. Místečko je to malé, takže není problém se rychle přesouvat a sledovat příjezd, odjezd, fotit z odstupu,… prostě se realizovat a hledat nejvhodnější úhel záběru. Zatím jsem víc sledoval průjezdy soutěžáků z popředí startovního pole. Ale i druhá půlka má nárok na fotku. Takže odjíždím do Mečichova. Před obcí odbočuji na kopec, ke křížku. Na terénní vlně si občas někdo i poskočí, ale nic moc. Vracím se k autu a sjíždím na náves. Parkování je již pohoda ale focení nic moc. Spíš nic. Světlo mi uteklo a pozadí hrůza. Možná je to tím, že jsou tři odpoledne a ještě nebyl oběd. V hospodě mne osloví sekaná v bulce. A udělal jsem dobře! Poctivý kus poctivé sekané ve velké housce. Palec nahoru!  Posilněn se připravuji na finále. Poslední erzetu, Muničák. Uvažuji, když bylo volno ve Strážovicích a tady Mečichově, kde všichni jsou? Na Muničáku! A taky že jo. Silnice je od Mečichova už kilák před odbočením na Horažďovice plná. Směr na Horažďovice kam oko dohlédlo taky. Louka u křižovatky dvěma řadama a na druhé straně malé parkoviště taky. To se jen tak nevidí. Ono se není co divit. Výjezd z lesa po šotolině k hlavní a odbočení na hlavní směrem ke Komušínu patří k tomu divácky nejlepšímu na této rally. Taky jsem se tam vyřádil. Oželel jsem i vyhlášení vítězů. To se prostě nedalo odejít. Krásné místo jak na koukání tak i focení. Ale všechno jednou končí, i pačejovská rally. Stíhám alespoň tiskovou konferenci. Vracím vestu. Naposledy si dávám tentokrát večeři na kapotě a vyrážím k domovu. Čekají mne čtyři hodiny jízdy, tak mám dost času si v klidu rekapitulovat, co se mi povedlo realizovat, co jsem nestihl nebo mohl udělat jinak. Každopádně důvodů pro to přijet na XXXIX. Rally Pačejov je hodně. Takže za rok na shledanou.