26. Česká Tourist Trophy a IRRC
Nadšenci silničních motocyklů si dali dostaveníčko 26. – 27. srpna 2017 v Hořicích. Na přírodním okruhu se konala Česká Trourist Trophy a International Road Racing Championship. Letošní 26. ročník přivítal jezdce z Česka, Rakouska, Německa, Švýcarska, Francie, Slovenska, Finska, Polska, Řecka a Nizozemí, kteří startovali v těchto třídách. ČTT Klasik 175 ccm, 250 ccm, 350 ccm, 500ccm, 750ccm a SIDE. V IRRC se závodníci představili ve třídě Supersport a Superbike. Diváci si užívali krásných strojů značek Jawa, Ducati, Honda, BMW, Kawasaki, Yamaha vyrobených v době nedávné. Ale také téměř muzejních skvostů, již dávno zaniklých značek Rickman, Seeley Weslake, Norton, Triumph, Benelli. Nejstarším závodním strojem byla sidekara z roku 1936 značky BSA 500 Blue Star, následována Rudge 500 Ulster vyrobená v roce 1937! Neuvěřitelné. Kouzlo hořického okruhu je skryto v možnosti se dle libosti přesouvat z jednoho diváckého místa na druhé. Každý návštěvník si vybere to, co mu nejvíce vyhovuje. „Cestovatelé“ v poklidu stihnou být na každý závod na jiném místě. Jiní zasednou na lavičku s občerstvením za zády a v poklidu sledují dění na trati. Téměř z první řady, jezdcům na dosah. Je to adrenalin, když se okolo vás přežene mašina rychlostí téměř stopadesáti kilometrovou rychlostí. A vy jste pět metrů od ní. Každé místo má svůj půvab, na každém je se na co dívat. Jeden z dlouholetých organizátorů motoristických podniků v Hořovicích – 300 zatáček Gustava Havla a ČTT – pan Ladislav Kočí pro diváky připravil krásný popis trati z pohledu jezdce. Motorka je připravena, vy jste připraveni, nasedáme a sjíždíme z depa na startovní rošt.
„Projížďka po trati 300 zatáček Gustava Havla“ může začít :
„Když se postavíte u startovací věže na startovní čáru, musíte počítat s tím, že Vás čeká pěkná fuška. Jeden okruh zde v Hořicích měří 5.150 metrů s převýšením 90 metrů a v jednom okruhu musíte proháčkovat šestadvaceti zatáčkami a to 11 x vlevo a 15× vpravo.
Tak jsme připraveni? Dobře, jedeme na to. Je pěkně sucho a kolem trati je plno diváků. Takže by se slušelo vyrazit po zadním kole. Ale pozor, netahat moc za plyn, protože nás čeká esíčko na Cikánce. Zde to důvěrně zná třeba Riechel, nedalekou břízku vyzkoušel i Sala. Mineme Cikánku a přijíždíme k domu Nálevkových. Rychlá pravá nás přivádí na sjezd z Borku. Je to srdeční záležitost. Zatáčka u Nálevků dala zabrat i takovým veličinám jako je Parus nebo Gächter. Huboňa tam ztrestal svou neposlušnou Hondu, že ji doslova museli hasit.
Z Borku to snad jede každému, ale u hospody už musíme fest brzdit, protože nás čeká ostrá pravá za roh. Pokud neubrzdíte, potrháte si kombinézu o živý plot. Následuje průjezd náměstím, kde je zároveň nejužší místo trati. A opět tvrdě na brzdy složit u Koruny vpravo a hned u hasičárny vlevo. U Koruny skutečně vpravo, ne rovně jako Thomas Lucas.
A krátká rovinka, na jejímž konci je rychlá pravá a zase rovinka, která nás přivádí k nepříjemné levé na Jabloňáku. S tou si neporadil Radek Urbanec. Doufám, že jste si všimli, že od Koruny pomalu, ale jistě stoupáme, takže to chce mít i dobré převody. Jabloňák máme za sebou a další ostrá pravá u Vodojemu. Tuhle zatáčku si dodnes pamatuje třeba Nečesánek. Výjezd může být po zadním, tak se trochu předvedeme.
Ale pozor, Salačovi tam bylo před lety pěkně krušno. Pád dolů ze stráně by za to nestál. Míjíme dům Pepíka Bareše a stoupáme ke Křížku. Tady to můžeme rozbalit, ale včas ubrat, jinak si na horizontu skočíme a poraníme si mužství jako třeba Javůrek nebo Preining.
Za horizontem se musíme držet vpravo u břehu a dobře najet ostrou levou, trochu plynu a zase na brzdy a čeká nás tzv. Lukavecký vracák. Pokud to tady přeženete, můžete zastavit třeba až v Lukavci jako Hlavatka, nebo skončíte v lese jako Auinger, nebo na zádech jako loni třeba Seifert. Ale to už jsme v prvním dachovském esíčku. Lidi řvou a mávají programy, ale nás už bolí prsty od spojky a od brzdy. Prudký sjezd dolů ke druhému esíčku je také na srdíčko. Opět tvrdě na brzdy a hop vpravo a hop vlevo.
Pozor při výjezdu, aby nám neulétl zadek. Přidáme, abychom hned ubrali a naklonili stroj vpravo opět přes pupek. A teď můžeme zatáhnout a vyrazit po zadním, pokud máme ještě v rukách nějakou sílu. Trochu si odpočineme při jízdě ke Kudrnáčce. A teď je tady Kudrnáčova zatáčka. Vypadá přátelsky, ale pozor na ni. Už je vidět startovací věž a naklánějící se diváky, ale šachovnicový praporek nikde, ještě nás čeká několik kol…“
Tak jsme připraveni? Dobře, jedeme na to. Je pěkně sucho a kolem trati je plno diváků. Takže by se slušelo vyrazit po zadním kole. Ale pozor, netahat moc za plyn, protože nás čeká esíčko na Cikánce. Zde to důvěrně zná třeba Riechel, nedalekou břízku vyzkoušel i Sala. Mineme Cikánku a přijíždíme k domu Nálevkových. Rychlá pravá nás přivádí na sjezd z Borku. Je to srdeční záležitost. Zatáčka u Nálevků dala zabrat i takovým veličinám jako je Parus nebo Gächter. Huboňa tam ztrestal svou neposlušnou Hondu, že ji doslova museli hasit.
Z Borku to snad jede každému, ale u hospody už musíme fest brzdit, protože nás čeká ostrá pravá za roh. Pokud neubrzdíte, potrháte si kombinézu o živý plot. Následuje průjezd náměstím, kde je zároveň nejužší místo trati. A opět tvrdě na brzdy složit u Koruny vpravo a hned u hasičárny vlevo. U Koruny skutečně vpravo, ne rovně jako Thomas Lucas.
A krátká rovinka, na jejímž konci je rychlá pravá a zase rovinka, která nás přivádí k nepříjemné levé na Jabloňáku. S tou si neporadil Radek Urbanec. Doufám, že jste si všimli, že od Koruny pomalu, ale jistě stoupáme, takže to chce mít i dobré převody. Jabloňák máme za sebou a další ostrá pravá u Vodojemu. Tuhle zatáčku si dodnes pamatuje třeba Nečesánek. Výjezd může být po zadním, tak se trochu předvedeme.
Ale pozor, Salačovi tam bylo před lety pěkně krušno. Pád dolů ze stráně by za to nestál. Míjíme dům Pepíka Bareše a stoupáme ke Křížku. Tady to můžeme rozbalit, ale včas ubrat, jinak si na horizontu skočíme a poraníme si mužství jako třeba Javůrek nebo Preining.
Za horizontem se musíme držet vpravo u břehu a dobře najet ostrou levou, trochu plynu a zase na brzdy a čeká nás tzv. Lukavecký vracák. Pokud to tady přeženete, můžete zastavit třeba až v Lukavci jako Hlavatka, nebo skončíte v lese jako Auinger, nebo na zádech jako loni třeba Seifert. Ale to už jsme v prvním dachovském esíčku. Lidi řvou a mávají programy, ale nás už bolí prsty od spojky a od brzdy. Prudký sjezd dolů ke druhému esíčku je také na srdíčko. Opět tvrdě na brzdy a hop vpravo a hop vlevo.
Pozor při výjezdu, aby nám neulétl zadek. Přidáme, abychom hned ubrali a naklonili stroj vpravo opět přes pupek. A teď můžeme zatáhnout a vyrazit po zadním, pokud máme ještě v rukách nějakou sílu. Trochu si odpočineme při jízdě ke Kudrnáčce. A teď je tady Kudrnáčova zatáčka. Vypadá přátelsky, ale pozor na ni. Už je vidět startovací věž a naklánějící se diváky, ale šachovnicový praporek nikde, ještě nás čeká několik kol…“
A jak jsem to viděl já? Krásný víkend. Pěkné počasí. Příjemní pořadatelé. Kouzelná atmosféra. Nádherné sportovní souboje. Příští rok na shledanou! Vlastně ne. Již dříve. V květnu na 56.ročníku „300 zatáček Gustava Havla“.
