XIV. AGROTEC PETRONAS Syntium rally

Červnový termín Mistrovství České republiky v rally je již delší dobu vyhrazen pro hustopečskou AGROTEC PETRONAS Syntium rally, která se letos konala již po čtrnácté ve dnech 15.-16. června 2018 v okolí Hustopečí u Brna. Podniku, který si vydobyl renomé mezi diváky a jezdci v rámci České i Slovenské republiky. O tom svědčí i opětovné zařazení soutěže do českého i slovenského šampionátu. Fanoušci rally tak měli jedinečnou příležitost sledovat zápolení o vítězství v absolutním pořadí, ale i o body do národních šampionátů na krásných, ale záludných tratích. Tolik divácky atraktivních šotolinových úseků nenabízí žádná jiná česká soutěž. Nutno pochválit organizátory za, na české poměry, nezvykle brzké zveřejnění map erzet a následně i velmi kvalitně zpracovaného „Diváckého průvodce“. S předstihem bylo dost času na výběr míst pro focení i plánování tras k přesunu mezi nimi. I když kompaktnost itineráře moc prostoru na vytváření variant nenabízela. Takže i můj fotografický itinerář byl hotov překvapivě brzy. Papírové předpoklady se s realitou mnohdy moc nesejdou. A jak to dopadlo?

Na Moravu jsem vyrážel již ve čtvrtek. Opravy déjedničky a uzávěrky v okolí Hustopečí mohly můj harmonogram lehce nabourat. Nenabouraly. V klidu jsem si projel vytipovaná místa k focení, trasy na přesun. S klidným svědomím se ubytoval a šel brzy spát. Páteční den by měl být hodně dlouhý. A předesílám, byl ještě delší, než jsem předpokládal. Snídaně v penzionu byla fantastická. Dopolední program byl trochu volnější. Přesun do Hustopečí a výběr místa k focení na shakedownu. Akreditace. První focení v servisu. Oběd. Odpoledne program začínám odjezdem a focením na shakedownu. Tři hodiny utečou jak voda a běh událostí se nenápadně zrychluje. Druhá návštěva servisu. Čas letí. Musím vynechat startovní rampu a jedu na závěr druhé erzety. Cíl mého prvního podvečerního focení. Přijíždím v časovém limitu. V plánu je zachytit průjezd prvních asi dvaceti soutěžáků a pak rychlý přesun ke startu ezrety. Zkratkou po poli. Včera jsem ji úspěšně otestoval. Přejezd do pěti minut. Ale do střehu. Blíží se zvuk prvního vozu. Kopeckého erpětka prolétla kosou, prach zakryl diváky a byl pryč. Paráda. Ještě že vítr fouká na druhou stranu! Druhý, třetí ,… a další soutěžák. Sleduji čas ještě pár průjezdů a realizuji přesun. Nerealizuji. Erzeta je pozastavena a následně celá zrušena. Důvod? Rozražený retardér a do patnácti minut nebyl obnoven. První škrt v mém harmonogramu. Sluníčko zapadlo za hory a do dolin se postupně vkrádá chlad. Lovím z auta fleesovku. Nezbývá než balit a vydat se na další místo. Tentokrát již nočního focení v Kurdějově. Přejezd proběhl v poklidu. Nastavení a test blesků taky. Pátá rychlostní zkouška odstartovala podle plánu. Světelné kužely na temné obloze avizují přílet soutěžáku. Noční ticho prořízne řev motoru, pískot gum na brzdách doplní oslnivé světlo z rampy. Stíhám dva snímky a tajemná furies mizí v temnotách. Mysteriozní podívaná. Fascinující zvukové a světelné divadlo se v rychlém sledu opakuje. A náhle dlouhé ticho. To nevěstí nic dobrého. Erzeta pozastavena. Kopáček havaroval. Počkám. A nastává informační chaos. Erzeta zrušena, ne jen pozastavena, konečně se pojede, ne opravdu zrušena. Už jsem měl být dávno v posteli. Je hodina po půlnoci a do penzionu to mám ještě nejmíň dalších třicet minut! Postupně přicházejí další jobovky. Na čtvrté erzetě hořel poršák, taky zrušena! Dál to ani nečtu. Konečně postel. V sobotu to snad bude lepší, ale ona již je!?

Vstávám na osmou. Balím, dopřávám si vydatnou snídani a přemýšlím co dál. Plán je jasný. Kraví hora, Bojanovice a Liščí vrch. Jenže já mám po včerejší části nafoceny jen R5 a další auta mi chybí. Bude se opakovat včerejší scénář? Přehodnotil jsem plán a vynechal Kraví horu. V Bojanovicích na kose nafotím celé startovní pole, tedy to torzo co zbylo po noční sekci a odpoledne na Liščí hoře dofotím, co by mi uniklo. Vyrážím. Je chvilka času tak bych se mohl ještě podívat do servisu. Na tento nápad rychle zapomínám při pohledu na začátek kolony aut parkující při okraji silnice už asi dva kilometry před servisem. V Bojanovicích procházím několik míst, kde by se dalo fotit. Hezké, bude víc typů fotek. Čas se opět rozběhl. Erzeta odstartována. Zvuk soutěžáku je slyšet téměř od startu. A je to tady. Nálet, brzdy, ručka, odbočení do vracáku a odjezd šikmo svahem kolem diváckého místa. Pěkné přehledné místo. Asfalt, ale v odbočení je štěrk a prach. O kouřmo je postaráno. Bohužel je to i místo, kde jsem se mohl naposledy pokochat pohledem, aniž bych to věděl, na jeden z klenotů startovního pole, Ford Focus RS WRC ’06 Jana Dohnala. O několik kilometrů dál ho pohltily plameny a dokonale zlikvidovaly. Dle neověřené informace prý technická závada na hydraulice.  Velká škoda jak pro tým, tak pro nás diváky. Rychlostní zkouška po průjezdu asi dvanácti aut zrušena. Mířím na Liščí horu. Času mám více tak zkouším dojet až nahoru. Povedlo se. Polňačky byly k autu milosrdné. Dlouhý šotolinový úsek zakončený odbočením na asfalt. Tady to snad již musí vyjít. Poslední erzeta! Poslední šance! A vyšlo! Sluníčko svítí přesně, jak potřebuji. Vítr fouká ode mne. Auta se řítí kolem mne přímo předpisově. Dle libosti si střídám detail, polocelek, celek. I na dramatické odbočení se dostalo. Konečně mám i myšáky, předokolky a dokonce i Subaru. Žízniv a hladov se vracím do Hustopečí. Vracím vestu. Na pumpě si dopřávám lehký, pozdní oběd a vyrážím domů. Čeká mne čtyřhodinová jízda. Ale co, cestou mám o čem dumat. Byla to krásná rally, i když mnohdy byla proti mému plánu. Na oplátku mi nabídla celou řadu nečekaných, krásných zážitků. Příští rok určitě na shledanou.