45.Rally Bohemia 2018

Mistrovství České republiky v rally pokračovalo na přelomu června a července pátým podnikem, kterým byla Rally Bohemia, která se konala už po čtyřicáté páté. Pořadatelé ve svých tiskových zprávách postupně odhalovali její letošní podobu včetně změn. A že jich bylo. Jen namátkou. Servisní zázemí se přestěhovalo na letiště u Hoškovic, včetně shakedownu. Start se vrátil k nákupnímu středisku Bondy, na který navazovala první městská rychlostní zkouška. V sobotním itineráři se objevila zcela nová trasa přes Ještědský hřeben, z Liberce od Křížan. Po mnoha letech z programu vypadla zkouška Zlatá. Naopak, po krátké odmlce se jezdci opět podívali na Autodrom do Sosnové. Drobné změny se dotkly i dalších erzet, ale ty nebyly tak zásadní.

Mnohým se mohlo zdát, že provedené změny a úpravy jsou jen kosmetického charakteru. Přiznávám, že i já při domácí přípravě co, kde a kdy fotit jsem smysl některých změn nechápal. V pátek 29.června 2018 jsem vyrážel do Mladé Boleslavi se smíšenými pocity a pln očekávání jak to všechno bude a dopadne. Boleslav mne přivítala několika záludnými objížďkami ve svých ulicích. Navigace mi pomohla a akreditace nakonec proběhla v pohodě a já jsem se vydal vstříc první velké neznámé. Jezdci se svými servisními týmy našliem své dočasné útočiště na letišti u Hoškovic. Do jeho těsné blízkosti byl naplánován i shakedown. Nevím, jaké nadšení při pohledu na mapu vyvolala trasa z Loukova do Kruhů přes Březinu u jezdců, ale u mne žádné. Shakedown v Hrdlořezích považuji za jednu z nejhezčích „erzet“ na Bohemce. Snad se ještě někdy pojede. Zavřel jsem oči, píchnul jsem prstem do mapy a otevřel jsem je. Březina. Je rozhodnuto, vyrážím. Přijel jsem s hodinovým předstihem a byl problém s parkováním. Tolik aut a ještě více lidí se na testu jen tak nevidí. A není se čemu divit. Průjezd koncem náměstíčka připravili pořadatelé parádně. Jak pro jezdce, tak i pro diváky. Moc pěkné místo. Než jsem se stačil rozkoukat, bylo taky plné fotografů. Podvečerní show zahajuje průjezd vozu se startovním číslem jedna, Škoda Fabia R5 pilotovaná Janem Kopeckým a následuje celá plejáda dalších. Světlo kouzlí jednu krásnější kompozici za druhou. Po čtyřech hodinách představení končí. Na kartě si odvážím desítky krásných průjezdů. Moc pěkný začátek rally. Odjíždím se ubytovat a připravit se zítřejší maraton.

Sobotní program soutěže je pěkný, ale zkoušky jsou daleko od sebe a přejezdy časově i kilometráží náročné. Všechno se stihnout nedá. Konečnou kostru mého pracovního plánu tvoří vytipovaná místa. Start v Mladé Boleslavi, Bondy, Radostín, Frýdštejn a Sosnová. V záloze, dle časových možností, jsou i případné zastávky v servisu. Všechno je jasné, tedy na papíru jak to dopadlo uvidíme večer. Tři, dva, jedna, start. Snídaně. Přejezd do Mladé Boleslavi k budově s neonem Bondy proběhl v pohodě. Najít parkování byl malý problém, ale zdařilo se. Dokonce v blízkosti rampy. Je čas, a tak stíhám fotit dění před první časovou kontrolou – slavnostním startem. Příjezd soutěžáků a následný mumraj kolem jezdců a techniky. Sledovat rozhovory jezdců s novináři, společná focení jezdců se svými fandy,… Čas startu se blíží a mediální cirkus se přesouvá k rampě. Kamera, video i foto chce co nejlepší místo pro svůj záběr. Diváci chtějí být co nejblíže svému idolu. Napětí vrcholí. Objekt obdivu přijíždí, puje na okamžik vystupuje z vozu, zapózuje pro media, zamává divákům, usedá do auta a čeká na okamžik, kdy se bude moci přesunout do jiné dimenze. A je to tady. Na pokyn časoměřiče je odmávnut startovacím praporem a z řidiče auta se stává pilot soutěžního vozu. Sjíždí z rampy a míří na start první rychlostní zkoušky. Jeho svět ovládá už jen několik veličin. Trasa zkoušky, čas jízdy, volba gum, stav techniky s touhou být co nejrychlejší. Ale to předpokládá jet na hranici rizika, kde se za každou chybičku platí! Časovou ztrátou jen v tom lepším případě! První erzeta kolem Bondy je spíše propagačního rázu s cílem předvést divákům krásné soutěžáky v plné rychlosti. I když i tady se dá všechno ztratit. Jeden chybný nájezd na obrubník a vše je ztraceno! Ta pravá rally začíná až na druhé s názvem Chloudov. U Bondy fotím průjezdy asi deseti jezdců. Pak balím a odjíždím na závěr třetí rychlostky, do Radostína. Pěkné technické místo s odskokem z hrany mostu. Přejezd byl bez problému. K mostu se musí dojít po pěšině s krásnými výhledy do krajiny. Počasí jak malované, spřátelených kolegů fotografů tak akorát. Ještě zbyl čas na krátký pokec, který ukončuje blížící se řev soutěžáku. Rychle zaujmout pracovní pozici a nepropásnout rozhodný okamžik, asi půl vteřiny, po níž se tento v hledáčku foťáku mihne. Rychlá kontrola histogramu a do střehu. Na most se řítí další, další…. Vyhrazený čas focení pro toto místo velmi rychle vypršel. Poslední průjezd a mířím k autu. Čeká mne přejezd do servisu. Nastavuji navigaci, ale ta tvrdošíjně volí jinou trasu, než potřebuji. Pátrám, pátrám a je jasno. Směrem od Liberce není možné odbočit z dálnice na Březinu. Musel bych to celé objet přes Mnichovo Hradiště a to je nad vyhrazený časový limit. Změna plánu. Příjemná. Odjíždím na shelku a dávám si v poklidu oběd a kávičku. Další štací jsou serpentiny pod Frýdštejnem. Tady navigace odvádí dobrou práci. Spolehlivě mne vede tajemnými silničkami až téměř k trati. Zdravím se s traťovými komisaři, známe se od vidění již z minulých akcí, a postupně se dostávám na parkoviště k serpentinám. Na místo jsem dorazil s předstihem. A jsem potěšen, neboť stíhám průjezd historiků a legend. Milý bonus. Místo je to klasicky divácké, ale na focení žádná sláva. Nedá se nic dělat. Čas na hledání dalších lokalit není. Průjezdy nulek mi avizují přílet soutěžáků. Ano podívaná je to parádní, ale fotky? Nic moc. Fotím z různých míst, hledám to správné místo, ale nedaří se. Není to podle mých představ. Vzdávám to a mířím k autu. Čeká mne přejezd do Sosnové. Takže zisk časové rezervy se hodí. A hodil. Za Mladou Boleslaví, v hrdlořezském kopci, stále opravují silnici. A semafory dovedou pocuchat nervy nejednomu řidiči, zvlášť když jede na čas do Sosnové. Jako mně. A když se již konečně za ně dostanete, vede peloton asi deseti aut kamion, a za ním v závěsu dva váhaví střelci. Bobříka trpělivosti jsem zvládl, mlčení a slušnosti ne! Do Sosnové přijíždím s luxusní rezervou plus patnácti minut. Ale co se dělo pak, to se jen tak nevidí. Z hlavní silnice bylo odbočení na parkoviště, asi sto metrů, a já to poskakoval deset minut! Pak následoval dohovor s výběrčím daní, pardon parkovného, který nebyl schopen pochopit, že akreditovaní novináři neplatí, uběhlo dalších pět. Když to vzdal, poslal mne na konec parkoviště. Zaparkování, úprk ke vstupu do areálu, tady již žádné komplikace nebyly a doběh k trati. Stihl jsem to. Zaujal první vhodnou pozici a show byla odstartována. Konečně akční fotogenické místo. Nálet, brzdy, odbočení přes ručku, prach, hup, skok. A k tomu parádní světlo. Fotím jak o závod. Po dvou hodinách je konec. Stojím na téměř prázdné louce, která ještě před chvílí byla plná aut. Je devět večer, jsem uondán, ale spokojen. Vytipovaná místa byla fajn, lidi taky. Krásný den. Vyrážím na ubytování. Za hodinu bude večeře, příprava na zítra, sprcha a postýlka.

Nedělní ráno je slunečné ale chladné a větrné. Snídám, balím a vyrážím směr do Mladé Boleslavi. Dnešní pracovní plán má méně bodů. Prvním je Dolní Cetno. Čeká mne focení odbočení v obci zpestřené průjezdem starého průmyslového areálu. Asi jsem vyrazil s velkým předstihem a na místě jsem zatím jediný fotograf. To by mi nevadilo. Tipů odkud fotit je několik. Postupně si je procházím. Než dokončím prohlídku, zjišťuji, že fotit nás zde bude více. Rychle zujímám první vyhlédnutou pozici. Chvíli klábosím s kolegou vedle mne a již se kolem nás řítí Fabie R5 Jana Kopeckého. Stíhám naladit parametry foťáku a čekám na dalšího pilota. Pechovu Fiestu už mám zachycenou dle svých představ. První část erzety je okruhová, tak se mi ještě jednou představí Kopecký, Pech a další již nevnímám. Fotím a postupně přecházím na další vyhlédnutá místa. Ještě pár soutěžáků a je odjeto. Hezké. Druhým bodem je návštěva servisu. To jsem včera nestihl. Tak vyrážím a narážím. Přijel jsem až k odbočení do servisu a tam mi pořadatel sdělil, že i pro media je parkoviště na druhé straně letištní plochy. Pohledem přes letiště asi kilometr od místa kde jsem stál. Po silnici asi dvanáct kiláků. Ne! Prostě servis nebude. Otáčím se a mířím zpět do Boleslavi na poslední erzetu, Staroměstskou. Po chvilce hledání jsem našel parkování kousek od erzety. Pomyšlení na oběd zahání zvuk projíždějícího soutěžáku. Přijel jsem o hodně dřív a tak místo servisu stíhám průjezd historiků a legend. Nečekaný bonus, místo oběda. A pak to již jde ráz na ráz. Průjezdy prvních několika soutěžáků a úprk k rampě. Tam nikdo není. Tak rychle ke stopce poslední rychlostky. Tady jsou všichni. Čeká se na potvrzení výsledků. Fotím opět ten krásný mumraj jezdců, diváků, medií. A je čas přesunout se k rampě. A sledovat přeměnu pilota soutěžáku na řidiče auta.  Objekt obdivu přijíždí, vystupuje z vozu, zapózuje pro media, mává divákům a na tváři se mu zračí úleva. Závod dokončil. Triumvirát nejlepších si vychutnává největší díl „slávy“. Stupně vítězů, hymnu, šampaňské, blesky fotografů a vrčení kamer. Ale zvítězili všichni, kdo měli to štěstí a přejeli cílovou rampu. Cestou domů rekapituluji akci a musím pořadatele pochválit. Akce to byla velmi pěkná a změny byly jen k dobrému. Příští rok snad i ten servis vychytám.