49. Barum Czech Rally Zlín 2019

Letošní barumka se konala v téměř klasickém termínu od 16. do 18. srpna 2019, a to již po čtyřicáté deváté. Organizátoři pro jezdce připravili téměř 220 km rychlostních zkoušek a pro diváky nepřeberné množství míst, vhodných ke sledování krásných průjezdů. Do nejprestižnější kategorie soutěže RC2 bylo přihlášeno dvacet sedm posádek, z toho dvanáct zahraničních. Předstartovní spekulace se nejvíce točily okolo souboje Jana Kopeckého s duem ruských jezdců Lukyanuka a Gryazina. Trochu opomíjen fanoušky byl přímý souboj o titul juniorského mistra Evropy mezi Filipem Marešem a Chrisem Ingramem. Také fakt, že po vypadnutí příbramského podniku z kalendáře MČR se bojuje i o národní zlaté věnce. Ani zde neměl největší favorit, Jan Kopecký, první příčku jistou. Důvodů pro návštěvu Zlína a jeho okolí by se našlo jistě daleko více. A tak návštěvníci většinou řešili dva zapeklité problémy. Ti vzdálenější, jak se dostat do Zlína po dé jedničce, případně po pětatřicítce nebo osmatřicítce přes zoufale rozkopaný Přerov. A druhý – kam vyrazit, aby si té motoristické parády užili co nejvíce.

Páteční program byl celkem jasný. Jako příprava na další dva hektické dny to bohatě stačilo. Dopolední shakedown se startem v Pohořelicích na příjezdu mírně komplikovala výstavba dálnice včetně úpravy dopravního značení, které cestu tam i zpět značně zpomalovalo. V okolí otrokovického servisu se také budovalo, takže kdo se rozhodl zavítat i tam měl o další zpestření programu postaráno. A přesun z Otrokovic do centra Zlína v dopravní špičce? Kdo nezažil, ten jako by na barumce nebyl! Odpolední siesta na zlínském náměstí s možností sledovat slavnostní představení jezdců a start byla bez problémů. A večer? Sledování městského prologu, první erzety, včetně neopakovatelné atmosféry a ikonického průjezdu autobusákem. A na závěr přivítání soboty při pohledu na majestátní ohňostroj.

Barumka startuje „naostro“ v sobotu. Ne že by v pátečním městském prologu o nic nešlo, ale to pravé, barumácké začíná až v sobotu. Březová, Semetín, Halenkovice a Kostelany. Kam vyrazit? Kam přejet? Jak se tam dostat? Jedno dilema vetší než druhé! Platí jak pro diváka tak i fotografa. Virtuální přenos v čase zatím nefungoval a vrtulník k dispozici nebyl. Nezbylo než připravit kompromisní sobotní program, který byl následovný. Začít ve Slušovicích, přesunout se nad Žlutavu, pak do servisu v Otrokovicích a den zakončit opět ve Slušovicích. S chutí do toho a půl je hotovo! Příjezd do Slušovic byl proti loňsku v pohodě, včetně zaparkování u Sudu. Focení v Sheron Areně i jejím okolí bylo pěkné, i když jsem letos vynechal hlavní atrakci, skok U Johana, další místa mi vše bohatě vynahradila.

Klid a pohoda se rychle vytratily při přejezdu na Žlutavu. Časová rezerva se rozplynula už před odbočením na hlavní, směr Zlín. Nechápal jsem, kde se ta kolona zoufale popojíždějících aut vytvořila. Pak mi to došlo. Nesmyslně nastavené intervaly na semaforech v obci Lípa a Želechovice, které místo aby podpořily plynulost dopravy, ji zbytečně brzdily! Snad to do příštího roku někdo pochopí a v sobotu bude dopravu dle potřeby řídit člověk a ne automat! Do začátku startu RZ Halenkovice zbývalo pět minut, když jsem najížděl zadem do kopce k Žlutavě. To jsem ještě netušil, co mě na lesní cestě čeká. Prvních pět set metrů dobrý a pak to byl masakr. V nejprudší části se několik zoufalců snažilo otočit své plechové miláčky, jiní jet nahoru, pár se jich vracelo dolů, protože u pásky už nebylo kde zaparkovat. Davové šílenství, nervy na pochodu. Bleskově parkuji u vodárny a pěšky vyrážím k erzetě. Pět set metrů do krpálu.  Uskakuji před nekontrolovaně se motajícími auty. Konečně erzeta. První soutěžák nestíhám, při druhém už popadám dech a vidím jen mírně v mlze. Třetího Lukyanuka mám. Pozvolna se šinu k místu zvanému Srní kámen a ve skrytu duše doufám, že někdo předvede pěkný skok. Nebo alespoň si poskočí. Bohužel nic. Vydávám se k zatáčce před autokrosovou tratí.  Ale přicházejí špatné zprávy. Zkouška pozastavena a následně zrušena! Co teď? U stánku si konečně dávám hodně opožděnou ranní kávu, ve dvě odpoledne, a přemýšlím co dál. Vracím se k autu. Jestli příjezd byl masakr, tak nyní to je masakr na druhou. Nemá smysl spěchat. Stejně neodjedu. Stíhám oběd z vlastních zásob a měním plán. Místo do servisu vyrážím do Hvozdné. Stejně pak ještě budu pokračovat do Slušovic. Je to dost daleko, ale tentokrát to beru horem přes Fryšták a do cílového místa přijíždím bez komplikací. Hvozdná. Divácké místo v obci. Parkování téměř u pásky, dva stánky s občerstvením a jediný fotograf. Ideální stav. Levé odbočení přes hranu nabízí dost možností k focení. Kopecký, Gryazin, Lukyanuk, Mareš,… a další mi „pózují“ při prudkém odbočení. Časem přicházejí další fotografové, ale já již balím a v duchu se těším na večeři, kterou si dám ve slušovickém Sudu u závodiště. Nedal. Stihl jsem jen WC a paní zavírala.  Vyjímečně o něco dříve. Likviduji zbytky železných zásob a jdu fotit. Hotovo. Přejezd do penzionu přes Lípu a Zlín tentokrát proběhl v klidu. U Kajmana stíhám pozdní večeři, včetně rychlé rekapitulace průběžného pořadí a ztrát ve startovním poli. Zítra to ještě bude drama. Sprcha a spát.

Nedělní budíček je brzo. Zabalit, nasnídat se a přejezd k prvnímu vytipovanému místu. Na Pindule, kosa nad Kudlovem. Atraktivní divácké místo, ke kterému přijíždím s mírnou obavou, jak to bude s parkováním. A nevěřím vlastním očím. Pořadatel mne sám posílá parkovat téměř k pásce. To jsem nezažil už hodně dlouho. Pochvala pro organizátory. Stejně jako se rychle plní divácké sektory, přibývají i fotografové. Ale na povídání není moc času, protože na výjezdu nad vracákem se objevuje první soutěžák. Přílet, brzdy, ostré levé odbočení kolem balíku a rychlý odjezd. Druhý, třetí,… a erzeta je pozastavena. Pindula si začala vybírat svou daň. Odstoupil Pech – poloosa, Gryazin – havárie, Odložilík – havárie a následně požár, Jakeš, Trojan, Arai,… A to je teprve první průjezd a posádky ještě čeká finále, Kašava!

Časté zastavení erzet mi lehce nabouralo plány a tak modifikuji harmonogram a vyrážím fotit do Malenovic. Sice jsem tam byl i loni, ale přejezd na Kašavu nemá smysl, když chci stihnout cílovou rampu. Přejezd a zaparkování pod dohledem policie proběhlo hladce. Stíhám i rychlý oběd a rekapitulaci pořadí před poslední sekcí. Po sobotním defektu Lukyanuka se na čele závodu usadil Jan Kopecký s náskokem přes minutu na druhou posádku a o vítězství by ho mohla připravit jen technická závada. Pozornost fanoušků se soustředila na dramatický boj o druhou příčku mezi Filipem Marešem a Chrisem Ingramem. Tudíž o titul juniorského mistra Evropy. Zatím vede Ingram o 1,3 vteřiny před Marešem. Je čas. Fotím v prostoru pod malenovickým hradem. A hlasatel oznamuje, že po 13. RZ se Mareš dostal před Ingrama o necelé dvě vteřiny. Po 14. RZ to už neplatilo, Mareš na Ingrama ztrácí šest desetin vteřiny. Odjíždím na zlínské náměstí. A čekám na výsledky poslední, 15. RZ. A je to jasné. První Kopecký a druhý Mareš o tři desetiny vteřiny před Ingramem. Neuvěřitelné drama se šťastným koncem pro českou posádku. I když v poslední sekci se vše soustředilo na souboj Mareš – Ingram i v dalších kategoriích se odehrávaly napínavé souboje jak o body do evropského hodnocení, tak i českého mistráku. Co dodat. Barumka opět nabídla krásnou motoristickou podívanou a nezbývá než se těšit na další, tentokrát jubilejní padesátý ročník.