40. BOHEMIA DRIVE Rally Příbram 2020

První letošní podnik LIQUI MOLY Rallysprint serie se uskutečnil 25. července 2020. Uspořádali ho po jednoroční pauze příbramští organizátoři s názvem 40. BOHEMIA DRIVE Rally Příbram, Memoriál Antonína Bergera. O první body ročníku 2020 se bojovalo v rámci Rallysprint Série, Pohár 2+, MČR v rally historických automobilů. Dále byl vypsán Pohár Pirelli 2020, Pohár mládeže a Česká Trofej Rally Pravidelnosti. Pohled do startovní listiny napovídal, že na tratích v okolí Sedlčan se diváci mají na co těšit. V kategorii RS to bylo 65 posádek, MČRHA 30, P2+ 25 a Opel Adam Cupu 9.

Organizátorům je nutné vyseknout poklonu, že v současné problematické situaci připravili tak kvalitní podnik jak pro jezdce, tak i pro diváky. Ale kdo si ho chtěl užít naplno, musel akceptovat jeho základní vlastnost. A tu charakterizuje slůvko sprint. Ovládá všechny zainteresované. Ať chtějí nebo ne. Platí to i pro media. Kameramany i fotografy. Na „velké“ soutěži je možnost druhý den ledacos dohnat, šance opravit nebo opětovně nafotit. Ve sprintu ne. Šance je jen jedna a konec. Celý dlouhý, ale přesto krátký den je jeden sprint. I když máte šanci se doma na něj připravit. Mapy a itinerář byl znám, přesto to ještě neznamená, že vše, co si naplánujete, taky stihnete. Neboť v rally platí jen čas startu prvního vozu do první erzety. Pak je to již jen posloupnost událostí, náhod a nehod, které její průběh ovlivňují a řídí.

S pocitem kvalitní domácí přípravy jsem na Příbram vyrážel v sobotu ráno krátce před šestou. Cesta přes Mladou Boleslav, Prahu a obávanou Jižní spojku proběhla v pohodě a před devátou jsem již obhlížel startovací rampu na příbramském náměstí. V plánu bylo dokumentovat prvních asi třicet vozů včetně letošních motoristických novinek, vozu Open N a Peugeot 208 Rally4. Povedlo se a následoval přesun na třetí rychlostku do Dublovic. Zpočátku jsem byl mírně nervózní. Jel jsem uprostřed kolony, která si jela svých necelých osmdesát mimo obec a v obci čtyřicet! Předjíždět se nedalo. Ale na konci obce Drásov jsem pochopil. Kontrol není nikdy dost a neposlušné je nutné umravnit! Toto mají v popisu práce příslušníci sboru DP. V duchu jsem poděkoval „pomalým“ znalcům místních motoristických zvyklostí. Uklidněn, dorazil jsem bez problémů do Dublovic. Zde mne čekal čtvrtý bod sobotního plánu. Hodinové focení prvních asi padesáti posádek. A začínalo se zostra. Ikonický skok, šotolina pod skokem a kostky v zadní zatáčce. První půlhodinu šlo vše podle plánu, ale pak se pauzy mezi průjezdy začaly prodlužovat a vyhrazený čas krátit. Nestihl jsem nafotit všechna plánovaná vozidla, ale na druhou stranu čekal mne přejezd na 4. RZ, Nechalov rozcestí, kde byla šance to napravit.

I když jsem sprintoval jak jen to šlo, teda moc nešlo, neboť bdělá DP to měla pod kontrolou, přijel jsem pozdě. Vzal jsem to na vědomí a doufal, že v odpolední sekci vše doženu. Místo, vyhlídnuté při domácí přípravě, mne vůbec nenadchlo. Odbočení přes hranu jsem našel, ale moc akční přejezd to nebyl. Nezbylo mi, než začít improvizovat a urychleně zahájit přesun, několik let neposekaným polem, k lesíku a v něm ukryté prašné zatáčce. Cestou stíhám i fotit projíždějící soutěžáky, sice neseděla startovní čísla, ale to nevadilo, hlavně že se za nimi krásně prášilo. Ale k dokonalosti něco chybělo. Častější průjezdy vozů. Prodlevy jsou čím dál tím větší. Toto tedy sprint vůbec nepřipomíná. Podle itineráře by se kolem mne již dávno měli prohánět historici, ale ono nic. Sice bylo teplo, les krásně voněl a ptáci zpívali, ale toužebně očekávaný zvuk motoru se dostavoval velmi, velmi sporadicky. Řeším dilema. Zůstat nebo vynechat konec startovního pole včetně historiků a přejet na začátek šesté erzety. Jenže rallysprint je soutěž apriori vypsaná pro třídu 5 a 6 a další. Tedy „malé“ vozy. I když „velké“ tomuto klání dodávají šmrnc, přece jen oni jsou to, oč tu běží! Zůstávám a poctivě fotím i #100 a následně i historiky.

Časový skluz je téměř hodina. Přejezd na šestou erzetu už nedává smysl. Nezbývá než se vydat zpět do Dublovic a tam nafotit průjezd celého startovního pole včetně historiků. Povedlo se. A některé průjezdy stály za to. Na skoku všechny šokoval svým super výkonem Roman Odložilík. I když celkově si dojel až pro zelený věnec, na dublovickém skoku své soky deklasoval a porazil rozdílem třídy. Co se již nedalo časově stíhat, byla závěrečná rampa. Snad příště.