Trucktrial – Černuc 2020
Sobotní budíček byl na mne velmi časný. Obvykle nevstávám za šera, ale nedalo se nic dělat. Cesta na letošní třetí závod nákladních vozidel v extrémním terénu, Mistrovství České republiky pro rok 2020, trvala dvě hodiny. Příjezd do prostoru Pískovny TAUM, nacházející se v katastru obce Černuc u Velvar ještě doprovázel ranní opar, který dodával krajině nádech tajemna. Okolo příjezdové cesty se spíše než vidět, daly tušit haldy a strže. Bílý stan organizátorů jsem našel u cesty svažující se do obrovského plata, na jehož dně bylo depo, stánky s občerstvením a dětské atrakce. Dorazil jsem s předstihem, a tak jsem měl čas ještě chvíli si vychutnávat ospalou, mírně nervózní náladu před první rozpravou jezdců, která odstartovala 12. září 2020 první soutěžní den. I když bylo brzké ráno, tady na dně pískovny slunce již dávalo o sobě vědět a znalí tušili, že je čeká náročný den. Rozprava. Postupně se z oparu začaly vynořoval tatrovky, vejtřasky, zily a další monstra, jejichž posádky byly natěšeny se poprat se strmými stráněmi hald. Případně překonat pud sebezáchovy a „po hlavě“ sjet na dno rokle.
Pořadatelé pro ně připravili třináct soutěžních sekcí. Třináct testů okořeněných kontrolními brankami jen 330 cm širokými, postavených tak, aby jejich průjezd bez dotyku, byl téměř nemožný. Stoupání, sklony a náklony místy blížící se volným pádům. Omezený prostor pro manévrování. Časový limit. To vše musela posádka vozidla během krátké prohlídky sektoru vstřebat a určit taktiku na co nejefektivnější projetí branek. Byl jsem na takovéto akci poprvé, a tak jsem se dohodl s jedním komisařem a vyrazil i s jeho pomocníky do sektoru jedenáct. Byla to halda. Porostlá vysokou suchou travou a její horní plochá část pokrytá poměrně vzrostlými náletovými dřevinami. Že to bude i pro mne náročný den jsem pochopil při prvním škrábáním se na její vrchol. Sledoval jsem rozmisťování kontrolních branek v těch téměř nesmyslných nebo zdánlivě neprůjezdných místech. Ale na divení nebyl prostor. U vjezdu do sektoru se řadila první vozidla třídy prototyp. Asi to tak mělo být. Začínat něčím zcela odlišným. Žádný továrně vyráběný základ, ale čistá motoristická lidová tvořivost, stavěná za účelem projet, případně zdolat vše co jí stojí v cestě. Najít optimální stopu je prvotní úkol a v případě, že v cestě je nějaká překážka, třeba i strom, musí být odstraněna! První monstrum vyráží a snaží se zdolat strmý svah s brankou v jeho polovině. Kola se hluboce zařezávají do sypkého základu. Dostat se nahoru a bez kontaktu projet brankou, je ekvilibristický kousek, který se každému nepovede. Protokol o průjezdech brankami v rukou komisaře se rychle plní poznámkami. Průjezd čistý, s dotykem, … a trestné body narůstají. Je zajímavé sledovat zvolené strategie průjezdu jednotlivými posádkami. Snažím se odhadnout směr a způsob průjezdu vozidla sekcí, i kvůli volbě místa pro focení, ale posádka mne pokaždé překvapí nenadálým manévrem. Postupně se přesouvám z jedné sekce do druhé. Haldy jsem vystřídal za rokle. To se již areál pískovny probudil k životu. Davy diváků se stejně jako já přemisťují od jedné sekce ke druhé. Někteří se zastaví a sledují šikovnost obratnějších vozů třídy S2 nebo S3, jiní jsou fascinováni mohutností a silou třídy S4 a S5. Ale stejně všichni nakonec končí u stánků s občerstvením, neboť sluníčko nemilosrdně pálí a na dně pískovny před ním není kam utéct. Není chladivého stínu, jen vychlazené nápoje lehce osvěží. Náročné podmínky začínají ovlivňovat i výkony posádek, a v zápalu boje jdou do většího rizika, než by bylo vhodné. Ale fyzikální zákony platí pro všechny, a kdo je poruší je potrestán. V tom lepším případě jen sesunutím se po svahu v tom horším položením vozidla na bok nebo převrácením. I tyto momenty byly v některých sekcích k vidění. Naštěstí jen s drobnými kosmetickými důsledky na technice.
Sobota byla pro posádky náročná, ale to byla jen první část programu. Druhá je čekala již od brzkého nedělního rána. Rozprava a zahájení soutěží v sekcích se konalo o hodinu dříve než v sobotu. Stihl jsem přijet včas a poučen z předchozího dne jsem si připravil seznam sekcí, které jsem v sobotu nestihl poznat nebo se mi naopak moc líbily. První zastávka byla u šestky, kde začínaly S5. Tatra 815, první průjezd a posádka „položila“ vozidlo na bok. Sleduji vyprošťování pomocí bagru. Za několik minut je vozidlo na všech čtyřech, v tomto případě osmi kolech. Posádka nastartovala a odjela k další sekci! S postupem času pekelné počasí začíná zdolávat nejen posádky, ale i komisaře a jejich pomocníky. Slunce opět pálí, a i když diváků je o trochu méně než předcházející den, jsou sekce, především na začátku pískovny, jimi obsypány. Sleduji v nich dění a všímám si, že umístění branek je o poznání náročnější. Tomu odpovídá i množství neúspěšných pokusů o jejich nejen projetí, ale jen dosažení! Náročnosti jízdy v sekci také nahrává devastace celého prostoru ze sobotních pokusů. Poslední nedělní jízdy sledují již jen skalní fandové. Areál pískovny postupně opouštějí jak opozdilí diváci, tak i týmy se svými vozidly. Jen traťoví komisaři budou ještě dlouho do noci uklízet sekce a dávat pronajatý prostor do původního stavu.
