44.Rally Bohemia 2017

V téměř stejném termínu jako loni se Rally Bohemia jela i letos, s tradičním zázemím v Mladé Boleslavi. Její čtyřicátý čtvrtý ročník se uskutečnil, od 1. – 2. července 2017, jako Truecam Mistrovství České republiky v rally, Mistrovství České republiky v rally historických automobilů a Rally legend.

Má domácí příprava na Bohemku se rozjížděla pomalu a ztěžka. Času bylo oproti minulým letům dost. Akreditace přišla v nevídaném předstihu. Obdobně itinerář a mapy erzet visely na webu již s velkým, minimálně čtrnácti denním, předstihem. Takže velká pochvala pro pořadatele. Jenže rozpis a mapy je jedna věc, ale vytipovat místa k focení a naplánovat k tomu i logistiku tak, aby to vše do sebe zapadalo, to je fuška. A zkušenost z loňska jasně říkají: „ …. zásah vyšší moci, a vše je během minuty jinak!“ Prostě, počasí neporučíš. Dělá si, co chce! Několik variant končí v koši. Nakonec připravuji variantu, kde počasí lehce ignoruji. Uvidíme, jak to dopadne. Nastal den D a já vyrážím do Mladé Boleslavi. Letos si to chci užít se vším všudy, takže i s páteční autogramiádou. Ubytování v Liberci proběhlo rychle. Zpět na dálnici a směr MB, ale kousek za Libercem je částečná uzavírka dálnice a vše svedeno do jednoho pruhu. Třicet minut hlemýždím tempem testuje a trénuje moji trpělivost. Pak již v pohodě akreditace a zaparkovat v centru. Ještě zbývá čas na kávičku a hajdy na autogramiádu.  V prostorách nákupního centra Bondy pořadatelé představili šest vybraných posádek. Ty početnému davu natěšených fanoušků podepisovaly plakáty, programy, trička, paže,…. . Televizním štábům poskytovaly první rozhovory a pózovaly fotografům. Vyhrazený čas uběhl jak voda a já vyrážím zpět do Liberce. Večer s mobilem v ruce, naladěným na předpověď počasí, píšu konečnou variantu zítřejšího itineráře. Sprcha a spát. Sobota bude hodně dlouháááááá.

Brzké sobotní ráno mne vítá zatím pošmournou oblohou. Rychle si připravuji snídani a svačinu s sebou. Vyrážím. Dálnice je prázdná. Jak by ne, když je sedm ráno! Ale včera sestavený rozpis práce – shakedown, servis, RZ1 – starty prvních posádek, přejezd na RZ3, přejezd na RZ4, vrátit se do servisu v MB a konečně zpět od Liberce – mne již začíná úkolovat. První položkou je shakedown, který se jede klasicky v Hrdlořezích. Krásná trať, která nabídne divákům vše, s čím se na rychlostních zkouškách můžou potkat. Fotografům několik perfektních míst, která se na ostrých erzetách jen velmi těžko nacházejí. A jezdci? Někteří ji vynášejí do nebes, a jiní ji nemohou přijít „na jméno“!  Jedno je ale jisté, v 9.00 vyrazí na hrdlořezkou trať první soutěžák a davové „šílenství“ je odstartováno. Fotím v poslední zatáčce před cílem. Krásné místo. Během dvou hodin vystřídám několik pozic a pohledů. Počasí se chová stejně. V rychlém sledu mění svou tvář. Slunečno, mráček, mrak, zataženo. K „dokonalosti“ chybí jen déšť. Ale na ten během dne taky dojde. Vyrážím do servisu. Typuji si co vyfotit večer a mezitím bedlivě sleduji počasí. Radar v mobilu pro mne nemá dobré zprávy. Na Česko se ženou bouřky. Mladé Boleslavi by se to mělo vyhnout, ale tanvaldsko, můj další postupový cíl, to jisto jistě nemine! Při svíčkové na obědě lehce koriguji plán. Nafotím celou první erzetu v MB včetně historiků a vrátím se do servisu po první sekci. Sice jsem tuto variantu škrtal vždy jako první, ale počasí mne donutilo udělat změnu. Rozhodnuto. Jdu si projít městskou erzetu a zjišťuji, že to není tak marný. Ke startovní rampě přicházím právě včas, abych stihl odmávnutí několika prvních posádek. Přesouvám se na první vytipované místo. Odstartováno! Autíčka jezdí v pekelném intervalu. Pochvaluji si to. Postupně se posouvám po trati a druhou polovinu startovního pole fotím na parkovišti, kde je terénní nerovnost, na které někteří jezdci pro pobavení velmi početného davu předvádějí skotačinky. Jenže čas mne začíná tlačit. Je nutné se přesunout do servisu. Přijíždím včas. Nejrychlejší jezdci se již vracejí z tanvaldska a v zóně před časovou kontrolou je živo. Televizní štáby loví informace o průběhu a dění na prvních zkouškách. A byl to děs! Bouřka, průtrž mračen, bahno na trati. Slova pilotů dokládá „čistota“ soutěžáků. Třicet minut na servis před startem do druhé sekce není moc. Musím se rychle rozhodnout co dál. Radar v mobilu již žádnou katastrofu neavizuje a tak vyrážím na RZ5, Machlov. Přijíždím v časovém limitu. Parkování se daří se štěstím najít téměř u „mlíka“. Místo docela fajn, ale je již pozdě a světla rychle ubývá. Vytahuji blesk, nastavuji expozici a již je zde pilot No.1 se svou Škoda Fabia R5. A za ním „smečka“ marných pronásledovatelů.  Dokumentaci mám, světlo odešlo spát a já se vypravuji zpět do Liberce. Pozdní večeře, kontrola rozpisu na neděli, sprcha a do hajan. Nedělní program také není „plážová“ procházka.

Nedělní deštivé ráno nevěští nic hezkého. Téměř celou noc pršelo. Ale Radar mi tvrdošíjně „věští“ postupné vyjasňování a oteplování! Nezbývá mi než mu věřit. Snídaně, svačina, lehký úklid pokoje a rychlý odjezd na RZ6, Radostín. Cestou stíhám natankovat a po téměř prázdné dálnici v poklidu dojíždím na místo určení. Radostín. Obhlížím si místa pro focení a zjišťuji první „ztráty“. Most přes železniční trať stojí. Ale do zatáčky pod ním pořadatelé umístili antikat. To se fotit fakt nedá! Zbývá „skok“ na konci mostu a „nálet“ na most. Než přijedou první vozy, dívám se na výsledky po prvním dnu. Žádné překvapení se nekoná. První Jan Kopecký a následují s již poměrně velkou časovou ztrátou Václav Pech, Jan Černý, Jaroslaw Szeja, Roman Kresta a Miroslav Jakeš. Vypadli Jan Dohnal a Martin Vlček. Na delší studování není čas. Sílící řev motoru mne nutí uchopit foťák, zaujmout pozici a cvak, cvak, cvak. První „skokan“ je zvěčněn. A přijíždí další a další. Přesouvám se před most, kde chci fotit „nálet“. Traťový komisař mi sděluje, že erzeta je pozastavena, ale vozy na trati ji dojedou. Beru na vědomí. Jedním okem vybírám místo na focení, druhým sledují trať. Je to dost nebezpečné místo a tak velmi zvažuji jak se postavit a odkud co nejbezpečněji fotit. Sílící řev motoru mne upozorňuje na blížící se soutěžák. Již se vyhoupl na horizont, následuje skok, dopad na přední spojler částečně mimo trať, kde je nízký břeh. Rozhození ještě pilot srovnal, ale již nestíhá jít na brzdy a dát pravá devadesát na most! Míjí mne, se štěstím i začátek svodidel a mizí elegantním skokem plavmo v zahradě, o několik metrů níže. Naštěstí míjí další stromy, jak to dokázal nechápu, a zastavuje na začátku dalšího sešupu před sloupem. To byl fofr! Posádce se nic nestalo a na soutěžáku je jen několik pomačkaných plechů. První odhad. Čas se naplnil a přejíždím na další místo do Mladé Boleslavi, RZ8, Neuberk. Místo je to pěkné, ale jen na koukání. Na focení to podle mých představ není a tak předčasně vyjíždím na další místo s vidinou, dát si cestou v poklidu oběd. To se ale nedaří. Buď je zavřeno, v neděli???? nebo nabízejí jen studenou kuchyni!??? Vzdávám to. Hlad prý je převlečená žízeň, tak si dávám pořádný hlt minerálky a vyrážím do Kozlence u Frýdštejna. Na odbočce k trati stojí pan policista a nikoho dál nepouští. Ale není tak zlý, jak se tvářil. Po krátkém rozhovoru mne nechává parkovat těsně u výjezdu na silnici. Těch několik set metrů k trati v pohodě docházím. Hurá! Stánek s občerstvením. Oběd! Posilněn zaujímám pozici na krásném dramatickém místě. První vozy krásně „práší“, ale prachu postupně ubývá. Sluníčko se schovalo za mraky a já mizím zpět do Mladé Boleslavi. Na poslední rychlostní zkoušku za zimní stadion, na „šotolinku“. Snad tam se bude prášit. Nepráší. Je sice sucho, ale ne takové, aby to bylo s prachem. Přesouvám se na začátek parku, ke skoku. Tam se daří. Někteří jezdci si skočí, někteří sice již šetří techniku. Ale pěkné. Přesun na náměstí k podiu sice stíhám, ale vyhlášení vítězů ne. To pořadatelé vzali opravdu super hopem! Vracím vestu, sedám do auta a sladce unaven se vydávám k domovu. Tam mne čeká další šichta. Roztřídit fotky, vybrat nejlepší k úpravě, upravit, napsat článek a vydat. Ale již nyní vím, že to byl krásný víkend. Tak příští rok na shledanou.