Drama mezi vinicemi

Seriál Mistrovství České republiky v rally si 14.-15.června 2019 odskočil do moravských  Hustopečí, kde se konala „15.Agrotec Petronas rally  … mezi vinohrady“. Agilní organizátoři připravili pro jezdce náročné tratě klikatící se v okolí Hustopečí po silnicích, polních cestách i štěrkových spojovačkách. A pro diváky neopakovatelné výhledy na úseky, kde závodní stroje předvádějí své technické možnosti a piloti dovednosti. A to vše pokud možno v gejzírech prachu. To fotografové i fandové milují nejvíce.  Bojovat o pohár pro vítěze i body do Českého a Slovenského mistráku přijelo celkem sto jedna posádek. Ve startovním poli chyběl obhájce loňského prvního místa Jan Kopecký, který startoval v seriálu MS, 16. Rally Italia Sardegna. Naskýtala se otázka, kdo využije příležitosti a zvedne nad hlavu pohár pro vítěze. Nabízela se celá řada adeptů. Václav Pech, Jan Dohnal nebo Vojtěch Štajf z garnitury těch zkušených. Nebo Filip Mareš, Jan Černý případně Miroslav Jakeš z těch mladších. Nebo všem vypálí rybník slovenská jednička Martin Koči? Nečíhá v hloubi startovního pole skrytý černý kůň? Páteční odpolední shakedown potvrdil tušené. Bojovat o zlatý věnec má šanci téměř dvacítka posádek. A dále. Zákeřným soupeřem techniky, posádek, pořadatelů i diváků bude úmorné vedro.

Páteční první etapa měla na pořadu dvě sekce se dvěma přibližně stejně dlouhými rychlostními zkouškami o celkové délce třiceti dvou a půl kilometru. S blížícím se startem napětí vzrůstalo. A již je to tady. Hodina H a z hustopečského náměstí v 18.09 vyráží na trať startovní číslo 1, Škoda Fabia R5 pilotovaná Martinem Kočim, kterého naviguje Radovan Mozner. V minutových intervalech z rampy sjíždí Filip Mareš, Václav Pech,… . Rallyové drama začalo. Původně jsem měl v plánu nafotit start první desítky jezdců. Pak se přesunout na druhou erzetu do Bořetic a vyšlapat na Kraví horu. Dusno a dopravní komplikace tuto položku zredukovaly jen na její druhou část. Výšlap jsem si „užil“ a focení v zatáčce pod rozhlednou zasloužil. Podvečerní slunečnou siestu dvě hodiny doplňoval řev motorů a gejzíry prachu, kterou si užívali jen diváci. Jezdci bojovali. Technicky náročné tratě a kruté teplotní podmínky začaly pozvolna, ale jistě redukovat startovní pole.

První sekci nedokončilo devět posádek. Na čele závodu se usadila čtveřice jezdců s minimálními odstupy: Černý, Pech, Koči a Mareš. Překvapením je šestá pozice Patrika Rujbra se startovním číslem 19! Že by onen černý kůň? Uvidíme. Na čtvrtou erzetu, která startuje až téměř ve dvacet dva třicet, se přesouvám zpět do Bořetic, na odbočku k letišti. Stíhám pozdní večeři, doplnění tekutin i výběr vhodného místa pro focení. Místo sice není příliš osvětleno, ale fotit se dá. A kdybych doma nezapomněl několik foto propriet, mohlo to být i bez stresu. Improvizace se povedla a fotky taky. Vše běží podle plánu asi půl hodiny, kdy nám pořadatelé oznamují půlhodinovou pauzu. Havárie na třetí zkoušce. Je již téměř půlnoc a po zkušenostech z loňska, kdy jsem v Kurdějově na pokračování čekal dvě hodiny a stejně se nedočkal, balím a jdu spát. Sobotní program bude velmi náročný. V posledním záchvěvu bdělosti ještě sleduji výsledky po první etapě a ejhle. Koči odstoupil. Ano, už v Bořeticích měl dvojitý defekt na pravé straně. Pech ustál prasklou poloosu za cenu propadu na pátou pozici, ale na čelo ztrácí jen třicet šest vteřin. Na prvním místě přenocuje Mareš, stíhaný Černým a Jakešem. V první desítce se stále drží Rujbr a Březík. Druhá vlna o sobě dává vědět! A to je dobře.

Na sobotu organizátoři připravili tři testy, které jezdci absolvovali dvakrát. Aby viděli cílovou rampu, měli před sebou osmdesát pět ostrých kilometrů. Museli se vyrovnat s nástrahami erzet a přetrpět úmorné vedro venku i v autě. Boj o bednu se rozhořel. Má první sobotní štace byl vracák před cílem na šesté zkoušce. Příjezd v pohodě, jen jsem se v prvním okamžiku lekl, že jsem zabloudil. U pásky téměř žádní diváci, a kolegové fotografové si asi dali sraz jinde. Mně to nevadilo. Mít celý prostor jen pro sebe bylo fantastické. A jezdci se předváděli. Idyla skončila po těžké havárii posádky #58 Mičko – Baran s Mitsubishi Lancer Evo IX. Posádka přežila s mírnými komplikacemi. Vůz na tom bude o dost hůře. Erzeta byla pozastavena a přejezd jinam již neměl smysl. Uchýlil jsem se ke klimatizaci v autě, doplnil tekutiny a podíval na pořadí po třetí sekci. Mareš postupně navýšil svůj náskok na Černého a mazácky si ho hlídal za svými zády. Pech ze čtvrté pozice útočil na Jakeše. Ten ale odolával. A když ke všemu Pecha v sedmé erzetě potkal defekt a propadl se na čtrnáctou příčku, bylo rozhodnuto.  Dohnal se dotáhl na pátého Grzyba. Prostě v první desítce se může ještě stát cokoli. Jede se ve vteřinách a poslední sekce je čtyřicet dva a půl kilometrů dlouhá a podmínky přímo pekelné!

Přesouvám se na další fotopoint, Liščí vrch. Cestou na pumpě stíhám rychlý oběd. Příjezd je opět zcela v pohodě. Ale kde jsou diváci? Asi někde u vody. Moc se jim nedivím. Vedro k zalknutí. Parkuji u Haldy a jsem tam sám. Po chvíli přijíždí pár aut a konec. Balím se a odcházím nahoru ke křížku, na odbočení od Nikolčic. Ani tady moc diváků není, nehledě na to, že vítr žene prach přímo na ně. Moc toho nevidí. Fotím první dvacítku aut a sbíhám zpět k Haldě. Ráno zde bylo narváno a k tomu asi třicet novinářů. Hlásí mi pan pořadatel. Teď je nás tady asi pět. Stíhám několik posledních posádek a odcházím k autu. Musím chvíli počkat, kabina je vyhřátá snad na padesát stupňů. Mezitím se dívám na výsledky. To se děly věci! Černý měl defekt a pět kilometrů před cílem mu odešla i převodovka. Takže první Mareš, druhý Jakeš a třetí Dohnal. Závěrečnou rampu již nestíhám, tak jedu do tiskového střediska vrátit vestu. A tam se dozvídám, že je to jinak. Jakeš v cíli poslední erzety nenastartoval svůj vůz a z druhého místa musel odstoupit! To se ani nedá komentovat.

Co dodat. Letošní ročník Agrotec Petronas rally Hustopeče byl opravdu dramatický. Defekty, technické závady a nevypočitatelné počasí jsou atributy, které k motoristickému sportu neodmyslitelně patří a ovlivňují výsledky. O náročnosti soutěže svědčí i fakt, že v cíli bylo klasifikováno jen padesát posádek. První místo po zásluze opanovala posádka Filip Mareš, Jan Hloušek. Sportovně i lidsky se skláním před posádkou na druhém místě. Jan Dohnal, Michal Ernst jejichž příběh návratu „do roka a do dne“ budí respekt a úctu.