16. AGROTEC PETRONAS RALLY

Po roční pauze se opět konala „Rally mezi vinohrady“ s centrem dění v hustopečském servisu. Organizátoři oproti minulým ročníkům ubrali na kompaktnosti a dali šanci jak jezdcům na regeneraci sil, tak i divákům na klidnější přejezdy mezi vybranými „diváckými“ místy. Ty sice letos nebyly pořadateli oficiálně organizovány, ale některá místa se za léta, co se soutěž jezdí, stala kultovními. A ta pravověrný fanda rally zná a nemůže je vynechat. Případně si může vybrat a užít jen své oblíbené.  Kraví hora, Diváky, Zelené peklo, Halda, … to jsou jen některá z míst. Přes některá se jezdci přeženou každý rok, přes jiná jen občas. Posádky, fotografové i fandové byli natěšeni, neboť po dlouhé době se mohla letošní akce konat i s podporou diváků u trati, i když ještě s mírnými opatřeními. Termín konání v polovině června se nezměnil, a tak vše podstatné v rámci FIA Zóna střední Evropa, SONAX Mistrovství České republiky v rally, Mistrovství Slovenské republiky v rally, Mistrovství Slovenské republiky v rally historických automobilů, AUTOKLUB Juniorský mistr ČR, Dámský pohár ČR, AUTOKLUB Česká Trofej v rally historických automobilů, Pohár Pirelli 2021 a Peugeot Rally CUP Czech Republic 2021 se uskutečnilo 18. – 19. června 2021. Novinkou, bylo přemístění servisní zóny do prostor nového terminálu firmy MOSS logistics s.r.o.. Klidnější místo jak pro závodní týmy, tak i bezpečnější pro návštěvníky. Kdo v minulosti zažil divočinu s parkováním a šílenstvím při přebíhání hlavní výpadovky na Břeclav, ten to jistě kvitoval s povděkem. Co zůstalo stejné, byla betonová plocha. Další zásadní změny a novinky se díky bohu již nekonaly. Jedinou neznámou tak zůstalo počasí. Poslední ročníky byly slunečné a teplé až horké. Ale letošní byl úmorný. Kruté podmínky pro všechny.

Již páteční dopolední teploty avizovaly, že se rosničkáři v předpovědi tentokrát nemýlili. Slunečno a velmi teplo. Na shakedownu, který měl stanoven začátek na pravé poledne, mi teploměr v autě ukazoval 32 stupňů Celsia. Jasno, bezvětří a „chladivý“ stín nikde. Stejně tak jako jezdci. Sice zbylo dost času na pokec s kolegy a kolegyněmi, ale v tom vedru to postrádalo kouzlo. S postupem času se mi na mysl stále více a více vkrádala klasická hláška: „ …. slečno, taky se potíte jak ta kráva? … „. A začal jsem tušit, že to není naposledy. Diváků oproti minulosti taky ubylo. Ale to jsem přičítal charakteru počasí. První se přihnal Kopecký s téměř třičtvrtě hodinovým zpožděním! V poslední zatáčce před cílem čekající vysušené fotografy odměnil parádní ručkou. Krásný průjezd. Proč ale ta prodleva to nevím. Ani pak to nebyla žádná rally. Ano, shakedown je o testování, ale že by o něj nebyl takový zájem? Když se už zdálo, že vše klape, postavil si hlavu neukázněný divák, který se nechtěl od tratě vrátit do vymezené bezpečné vzdálenosti a pořadatel shakedown zastavil. Po téměř hodinovém handrkování byl problém vyřešen a vozy opět vpuštěny na trať. Počkal jsem si na několik vytipovaných jezdců a společně se zbytkem diváků prchal hledat stín a doplnit tekutiny. Shakedown byl stejně o hodinu zkrácen. Získaný čas jsem využil na pozdní oběd. Následoval odjed do Horních Bojanovic. Na začátku první erzety připravili pořadatelé pro jezdce krátký šotolinový úsek kolem vinohradu s dvěma ostrými prašnými odbočeními. Zdálo se, že téměř hodinová rezerva před startem, je přehnaná. Ale při výběru místa k focení jsem pochopil neutrální text z diváckého průvodce: „… místa jsou špatně přístupná, případně lemována vzrostlou vegetací! …“. Pravda, tak hustou a téměř metrovou trávu jsem již hodně dlouho neviděl, natož abych se jí pokoušel projít. Ale když jsem chtěl fotit, nic jiného mi nezbývalo, musel jsem si své místečko na přírodě „vybojovat“. A nebylo naposledy! Blížila se doba startu prvního soutěžáku, ale místo průjezdu nulek se od Bojanovic ozvala siréna hasičského vozu. Hoří louka a oni jedou hasit.  Bohužel musí jet kousek po erzetě. Dvacet minut zpoždění. Taky hasím žízeň zteplalou minerálkou a zoufale hledám stín alespoň ve křoví. Moc to nepomáhá. Úmorné vedro. Když to už vypadalo slibně že rally konečně odstartuje, přihnala se houkající rychlá. Dalších deset minut zpoždění. Ještě jeden průjezd safety vozu a konečně první závoďák. Er pětka Jana Kopeckého. Soutěž ještě ani nezačala a itinerář má čtyřicetiminutové zpoždění. Naštěstí další komplikace již nenastaly. Dvě hodiny krásného focení. Přejezd v pojízdné sauně do Bořetic, kam jsem si naplánoval podvečerní a večerní focení, jsem přežil. Když jsem došel na vytipované místo, odbočení k letišti, stihl jsem ještě závěr startovního pole z první erzety včetně historiků. Pohled do zeměkoule mi prozrazuje, že start třetí erzety bude o dvacet minut opožděn. Rezignovaně doplňuji tekutiny zteplalou minerálkou a doufám, že alespoň večer se ochladí. Jen sluníčko nečeká a zapadá za hory. Světla ubývá a start třetí rychlostky nikde. Konečně. Tentokrát to snad bude bez komplikací. Ale kde že. Prvních asi dvacet aut v pohodě. Další již mají čím dál větší prodlevu. Dohadujeme se s dalšími fotografy, co by mohlo příčinou. Nehoda? Ne. Policie ČR honí po lese sexuálního devianta, který obtěžoval pořadatelku. Další sekera. Rezignovaně čekám na peugeoty. To diváci většinou odešli do sklípku nebo spát. Konečně to opět jede. Ale peugeoty nic. O antikatovací kauze se dovídám až ráno. Balím to, stejně je už sobota. Sice se „ochladilo“, teploměr v autě ukazuje „příjemných“ 25 stupňů, ale není to moc znát. Jen jestli to je pravda.

Na sobotě je příjemné, že si můžu pospat. Start do páté rychlostky je až v 11:11. Ale to je asi jediné pozitivum. Slunce praží od božího rána a kdo si chce užít rally tomu nezbývá než se namazat opalovacím krémem, alespoň dvacítkou, přibalit několik petek vody, na hlavu nasadit čepici a vyrazit do výhně jižní Moravy. První focení jsem měl naplánováno na konci 6. RZ, kde byl start prvního vozu avizován na 11:47. Po včerejších zkušenostech jsem vyrazil dříve, nevěda, co mne čeká. Dvacet pět minut jízdy v klimatizovaném autě. Knokaut horkého vzduchu při vystoupení. Metrová tráva na odbočení. Dvacet minut trhání a kultivování místa pro focení. Splaven ve stínu pichlavého keře čekám na první jezdce. Dočkal jsem se. Pech, Kopecký, Mareš,… Po dvacátém vozu konec. Pauza. Nezjišťuji co a proč. Rychle balím a přejíždím na jedno z kultovních míst hustopečské rally. Výjezd z lesa nad obcí Diváky. Měl bych to stihnout od prvního vozu. Nestihl. Pech a Kopecký mi pláchli, ale další si v pohodě užívám. Se vším, co k tomuto místu patří. Atraktivní průjezdy, tuny prachu a odlétající kamínky. Ale na koukání a focení nádhera. Jen kdyby ta auta jezdila! Jenže dvacet soutěžáků a dost. Čekačka 10, 20, 30 minut. Hurá už to opět jede! Dvě auta a nic. Opět čekám 10, 20, 30 minut. Vzdáváme to. Já i dalších asi deset fotografů. K autu to mám asi 100m. Jdu poslední a bavím se, jak z těch přede mnou při každém kroku padá prach. Jen do té chvíle, než u auta položím bágl, ze kterého se zapráší. Opatrně otevřu auto. Uhnu před horkým vzduchem, z kufru vyndám smetáček a systematicky čistím bágl, foťák i sebe. Pokouším se ochladit vlažnou minerálkou. Rally opět jede! A jeden peugeot za druhým. To už nedávám. Otáčím auto a popojíždím ke stromu, kde je kupodivu i kousek stínu.  Rozhoduji se, kam na poslední průjezd. Halda nebo kaplička u Němčiček. Vyhrála to kaplička. Dlouho jsem tam nefotil. Přejezd a zaparkování ve stínu pod stromem. Konečně chládek. Tedy nepraží na mne a auto slunce. Vzduch 34 stupňů. Tropy. Tentokrát je posekáno, jen od minule přibylo u cesty více hnoje. To jsem ještě nefotil. Er pětky s hnojem. Na přemýšlení není moc času. Auta bezpečáků, nulky a Pech je tady. Fotogenický průjezd. Kopecký přes ručku a Mareš profesorsky. V rychlém sledu projíždí jeden vůz za druhým. Poklid narušuje havárie vozu #23. Jezdec na zemědělské asfaltce nezvolil ideální stopu a nechal se rozhodit nerovnostmi. Výsledkem bylo několik přeražených betonových sloupků a zastavil se o vanu, která na zahrádce plnila funkci zásobníku vody. Posádka po kolizi Ok, R5 dost pošramocená. I když v daném místě mělo problémy několik dalších vozů, k jiným karambolům již nedošlo. Poslední soutěžák projel kolem mne. Balím a šourám se k autu, do kterého opět praží slunce. Otevřít ho, uskočit před závanem horkého vzduchu, chvíli počkat, a vyrazit k domovu.

Letošní hustopečská rally se jezdcům, divákům i fotografům musela líbit. I přes celou řadu nečekaných událostí se jistě zařadí do kategorie zdařilých. Jedno prvenství ji doufám i v budoucnu zůstane. Nejúmornější.