XX. AUTO IN Rallye Železné hory 2021

Českomoravský pohár rallye 2021 pokračoval ve dnech 13.-14. srpna 2021 třetím podnikem, kterým byla XX. AUTO IN Rallye Železné hory. Agilní chrudimští organizátoři připravili tři rychlostní zkoušky, které závodníci absolvovali třikrát. Celková délka měřených úseků byla šedesát pět kilometrů. Startovní listina čítala sto patnáct jmen jezdců z České republiky, Polska a Německa. Itinerář i scénář soutěže je již delší dobu klasický. V pátek posádky absolvovaly klasické kolečko předstartovních činností. Administrativní a technickou přejímku vozu, vyzvednutí itineráře, seznamovací jízdy. Novinkou bylo umístění servisu mimo město Chrudim. Což by samo o sobě nemělo způsobovat problémy. Jenže problematická byla jeho dostupnost, pro neznalé specifiky dopravní infrastruktury města Chrudim, umocněné uzavírkou jedné její části, uvádělo cizince odkázané na navigace ve svých vozech, do stavu čirého šílenství. I když se mi nakonec podařilo do servisu dojet, musím konstatovat, že dopravní obslužnost v Chrudimi a jeho blízkém okolí je velmi specifická, vymykající se všem standartním a logickým zvyklostem. Po této zkušenosti jsem již v pátek zrevidoval svůj sobotní pracovní plán a položku servis jsem nahradil příjemnější položkou, oběd!

Předpověď počasí na sobotu byla taky klasická. Slunečno, horko až parno. Focení jsem začínal v ostrém odbočení před cílem u obce Česká Lhotice na konec druhé rychlostky. Světelné podmínky po ránu nebyly pro fotografy zrovna ideální, ale i tak se nás tam sešel docela slušný počet. Dostavilo se pár desítek diváků, a dokonce dorazil i jeden pořadatel. Pěkné místo, kde se bylo na co koukat i fotit. Za dvě hodiny bylo po zábavě. Byl čas na svačinu a přesun na další místo. Do druhé sekce jezdci startovali po servisu až za dvě hodiny. Že to bude opravdu parný den jsem se přesvědčil po návratu k autu. Otevřel jsem ho a vyvalil se na mne horký vzduch. I když jsem měl připravenou svačinu, sendvič a minerálku, ukrytou v kufru pod dekou, sendvič již vykazoval stav nepoživatelnosti. Zanechal jsem ho zvířátkům a teplou minerálkou si umyl ruce. Změna plánu. Vyrazil jsem na předčasný oběd. Druhou zastávkou mělo být focení v cíli šesté rychlostky, ale u oběda jsem provedl korekci plánu a vybral místo ve stínu, kousek za obcí Ochoz. Na vyhlédnuté místo se mi podařilo dojet autem, ještě před uzavřením tratě. Zaparkovat ve stínu a vydat se vybrat místo na focení na trati. Bohužel polední slunko a velký počet antikatů moc šancí na kreativní tvorbu nedával. Po hodinovém výletu jsem se přes rozpálené pole vrátil zpět k autu. Možnost přejezdu jinam z důvodu uzavření erzety již nebyla. Rezignovaně jsem čekal na příjezd prvního vozu. Hlavně že jsem byl ve stínu. Vše ostatní bylo vedlejší. Nakonec se ukázalo, že to zas tak špatná volba na focení nebyla. Po několika pauzách projel poslední trabant a trať byla opět volná. Popojel jsem jen před obec Libáň a ve stínu lesa čekal na poslední dějství. Focení na krátké šotolině. Podle vyrytých kolejí, to při předcházejících průjezdech musela být docela divočina. Na poslední, deváté rychlostce jsem již takovou dramatičnost nečekal, ale byl jsem ve stínu! Průjezdy to nakonec byly pěkné jak na pokoukání, tak i na focení. Jen slunko bylo rychlejší, než jsem potřeboval a na některá vyhlédnutá místa jsem se již nedostal. Poslední vůz. Konec závodu. Cesta to servisu tentokrát proběhla, po mírné korekci navigace, v pohodě. I když servis již byl ve stavu likvidace, vrátil jsem vestu a vydal se na cestu domů. Nezbývá než poděkovat organizátorům za dobrou práci a těšit se na další ročník.