24th International ADMV Lausitz-Rallye 2021

Jeden z posledních podniků německé motoristické rally sezony je již několik let ADMV Lausitz-Rallye. V Česko – Polsko – Německém příhraničí připravili organizátoři z Boxberg/O.L. již 24. Mezinárodní ADMV Lausitz-Rallye. Letošní termín konání byl 4. až 6. listopadu 2021. Trasy rychlostních zkoušek vedou v nedalekém okolí města a vyhledávaného turistického místa – Bärwalder See – umělého jezera, které vzniklo na místě bývalého povrchového dolu. Celý podnik by klidně mohl nést označení pětníkový. Pohodlný krátký dojezd na divácká místa, případně bezproblémový výběr místa v povolených lesních lokalitách. Ale našince by mohla zaskočit jedna nezvyklá věc. Zde se opravdu ctí soukromý pozemek. Vstup na něj, případně i použití cesty k projetí přes něj, je možné jen se svolením majitele. Na druhou stranu pořadateli nabízená divácká místa byla perfektně organizována. Od přehledně značeného příjezdu k nim, rychlé kontroly zaplaceného vstupného včetně covidové bezinfekčnosti přes velké parkovací plochy téměř u rychostky! A toalety. V jednoduchosti se krása. Jen počasí se letos nějak nepovedlo.

Celá akce začínala ve čtvrtek. Po akreditaci v tiskovém středisku jsem seděl v autě a rozhodoval se, zda jet na shakedown nebo zpět domů. Předpověď počasí byla dost nepříznivá – déšť, vítr – a start byl až v podvečer. Nakonec zvítězila optimistické varianta. V programu bylo prezentováno jen divácké místo na shakedownu. Pro neznalé místních zvyklostí to bylo dost stresující, když se dále dočetl: „ ….celou trasu není možné zveřejnit, neboť majitelé dotčených pozemků k tomu nedali souhlas!… “. Nezbylo než vyrazit podle „azimutu“. I když se mi divácké místo najít nepodařilo, k trati jsem se nakonec dostal. Našel si místo na focení u velké kaluže a v závětří čekal na první vůz. Mezitím se setmělo a vítr začal přinášet první kapky další várky deště. Hned první průjezd mne naladil. Zatáčka bokem, lehká krizovka a vymetení několika kaluží k tomu. Krásná fotosérie. Po několika minutách si to norský jezdec zopakoval ještě jednou. Následovala pauza! Proč, to nikdo nevěděl. Trpělivě jsem čekal deset minut, dvacet, čtyřicet. Po hodině jsem to vzdal. Temné mraky byly ještě temnější a mrholení přešlo v déšť. Vydal jsem se zpět k autu. Již jsem chtěl opustil trať, když se kolem mne začaly míhat auta, jedno za druhým. Vydržel jsem několik průjezdů, pořídil několik snímků s bleskem a spěchal do bezpečí suchého auta.

Nabídka z pátečního itineráře soutěže již byla bohatší, i když jen opticky. V první i druhé sekci čekaly na jezdce dvě zkoušky, ale jen jedna byla pro diváky i media přístupná. Druhá byla „komplett geschlossen“, zcela uzavřena. Majitelé pozemků nedali souhlas ke vstupu. Zbyla „jen“ klasika Arena. Velký přehledný areál, kde se divák mohl pohybovat podél trati a vybrat si co se mu líbí. Skok, vracáky, protahováky,… . Stejně tak se do sytosti mohli vyřádit i fotografové. Bohužel počasí bylo opět proti. I když již tolik nefoukalo, bylo zataženo a o dešťové kapky nebyla nouze. Start byl sice hodinu před západem slunce, které už několik dní nikdo neviděl. Našel jsem si svou zatáčku a v ní se vyřádil. Do druhé sekce se startovalo za úplné tmy. Přesunul jsem se ke skoku. Doplnil jsem mezinárodní skupinku natěšených foto kolegů a přidal jsem se k nim se svým blýskáním.

Předpověď počasí na sobotu byla optimistická. Žádný déšť a temné mraky, prý bude polojasno a mírný vítr. Také itinerář byl podstatně bohatší. Čtyři trasy, osm testů ve čtyřech sekcích. Páteční místo se mi moc líbilo a byl jsem si jistý, že jeho potenciál jsem zdaleka nevyčerpal. V sobotu ráno jsem zamířil do stejného prostoru, i když se zkouška tentokrát jmenovala Sprey nabízela páteční menu. A ještě něco navíc. Byla delší, více se klikatila a po deštích ukrývala celou řadu krásných, velkých kaluží. Na jednu takovou jsem narazil hned na začátku. A bylo rozhodnuto. Okolo byly další možnosti k focení. Prostě fotografův sen. Otáčet se doleva, doprava a fotit. Vydržel jsem tam první i druhý dopolední průjezd. Na odpoledne jsem si vyhlédl průjezd bývalou štěrkovnou. Přehledné místo pro sledování vozů z velké vzdálenosti jak pro diváky, tak i media. Výjezd z ní byl přes velkou kaluž, která se po projetí několika vozů proměnila v kaliště. První průjezd jsem stihl do západu slunce. Poslední sekci absolvovali jezdci až za tmy. Předposlední zkoušku sice absolvovali všichni, ale v poslední měl vedoucí jezdec soutěže, Erik Cais, technické problémy s vozem, který následně začal hořet. Erzeta byla poté zrušena. Pořadatelé připravili na sobotu všem krásný zážitek. Přispělo k tomu i přívětivější podzimní počasí.