37.KOWAX VALAŠSKÁ RALLY VALMEZ 2018

Akreditace na 37. KOWAX VALAŠSKÁ RALLY VALMEZ 2018 dorazila do mailu. Je úterý 20.března 2018 ráno. Slavnostní start rally je v pátek 23.03.2018 v 17:00 hodin ze startovní rampy umístěné na Náměstí ve Valašském Meziříčí. V neděli 25.3.2018 na stejném místě budeme znát vítěze. To je ale daleko. Na Valašce jsem nikdy nebyl. Valmez, Kopřivnice, Lešná, Bystřička, Odry, Hukvaldy vybavuji si záchytné body. Letošní první velká fotografická akce. Logistika akce se rozjíždí na plné obrátky. Ubytování, mapy, první nástřel foto pointů dle itineráře. Neznám erzety. První průjezdy na googlu a tipování míst na focení. Zjištění možnosti přejezdů,… . Ve středu večer je hotovo. Vše klape, na papíře. Domácí příprava skončena. Nezbývá než ji ověřit v reálu. Ve čtvrtek ráno vyrážím směr Valmez. Volím sice delší, a ve skrytu duše doufám, i bezproblémovou variantu dopravy. Směr Praha, dálnice Brno, Olomouc a cíl, Valašské Meziříčí. Vše funguje nebezpečně dobře. Ale jen před Brno. Malá dopravní nehoda v kombinaci s hektickým pracovním nasazením silničářů, kteří z tříproudé dálnice vykouzlí silnici o jednom pruhu, má za následek totální dopravní kolaps na D1. A vytvoření třicetikilometrového neplaceného parkoviště, s možností postupného popojíždění. Dvě a půl hodiny. Čtvrteční plán práce se zhroutil. Po ubytování ještě provádím korekci pátečního itineráře a jdu spát. Následující dny budou hodně dlouhé a náročné.

Páteční ráno mne vítá jasnou oblohou, ale avizované teplo ještě nedorazilo. Rychle snídám a vyrážím porovnat papírové předpoklady s realitou. První cesta vede do Kopřivnice, kde v areálu výrobního podniku TATRA bude servisní zóna, pojede se shakedown a v neděli i dvě erzety. Našel jsem, viděl jsem a pokračuji dál po trase rychlostní zkoušky Hukvaldy, Bystřička a Lešná. Na zpáteční cestě do Valmezu se zastavuji u technické přejímky. Nedá mi to. Z báglu vytahuji foťák a fotografická mise začíná. Čas dostal křídla. Slavnostní start na náměstí se blíží. Spěchám se akreditovat a mířím ke startovní rampě. Poklid mizí s příjezdem první speciálu. Škoda Fabia R5 továrního týmu Škoda Motosport pilotovaná Janem Kopeckým. Slavnostní start, odmávnutí státní vlajkou, provedl vítěz školní soutěže o bezpečnosti silničního provozu. Motoristická show začíná. Na rampě se v rychlém sledu střídají další posádky. Zábava na náměstí pokračuje, ale fotografové míří na své školení o bezpečném pohybu u trati. Konečně na hotelu. Porovnávám plán na zítřek se zjištěnou realitou, provádím drobné korekce. Je půlnoc. Rychlá sprcha a spát.

Sobotní budíček je velmi brzo. Shakedown v Kopřivnici na polygonu začíná již sedm třicet. Budík na mne řve již za deset minut šest. Pohled z okna říká, že by mělo být krásně, sluníčkově, ale větrno! Umýt se, obléci se, vytáhnout z ledničky připravenou snídani, udělat si svačinu a vyrazit. Ještě že mám na polygonu zajištěno parkování na vyhrazené ploše! Tolik aut a lidí v sedm ráno jsem již hodně dlouho neviděl. Všichni spěchají k trati shakedownu. Dav mne pohlcuje a unáší k servisní zóně, na start testu. Na to že je brzké sobotní ráno, opar a profukuje studený větřík, je kolem trati plno. Aby ne. Je na co se dívat. Stíhám se jen porozhlédnout, vybalit foťák a již se na mne řítí soutěžák No.1. Téměř tříhodinová podívaná začíná. Nejprve na vozy kategorie R5. Škodovky, Fordy, které střídají Renaulty, Hondy, Opely, Peugeoty, Mitsubishi, Fiaty a Porsche. Je možné, že jsem některé značky i přehlédl. Krásná trať. Polygon speciálně stavěný pro testování vozů Tatra. Zatáčka stíhá zatáčku, nahoru, dolů, asfalt, šotolinka. Co si fotograf může více přát? A navíc. Předvádí se mu tady téměř osmdesát soutěžáků. Fantazie. Ale čas letí. Dopolední program je u konce. Musím se dopravit na první soutěžní foto point, kde začíná odpolední ostrá část rally. Kojetín. Místo na třetí erzetě. Cestou jsem jednou neuposlechl hlas navigace a velmi rychle jsem byl účastníkem klasické hry „Kufrování s dominem!“ Naštěstí jsem se brzy uklidnil, našel správný směr a do cíle dojel včas. Vybral vhodné místo k focení a galashow může začít. Přílet soutěžáku po dlouhé rovince je slyšet dříve než ho vidím. Motor na maximum, v omezovači. Již je tady. Brzda, zakouří se od gum, prudké levé odbočení doprovází charakteristický pískot pneumatik. Plný plyn a soutěžák mizí za zatáčkou. Stihl jsem tři snímky. Na dlouhou kontrolu záběrů není čas. Zdály je slyšet další blížící se „letadlo“. Scénář se opakuje. Měním místa a hledám nevhodnější úhly pohledu na průjezd aut. Nezdá se to, ale zde vymezený čas rychle vypršel. Balím a přejíždím na další vytipované místo. Na čtvrtou erzetu, pravé odbočení za obcí Kletné. Přejezd v pohodě, bez herní, kufrovací vložky. Při prvním pohledu jsem docela zklamán. V místě na focení se to značkami, tyčkami a dalšími nesmysly jen hemží. O kousek dál je otevřený bufet. Jdu se uklidnit pitím. Po krátkém dohadování se mi podaří přesvědčit výčepního, že opravdu chci jen kofolu. Bez rumu. Moc to nechápe, ale nakonec ji dostanu. Na potřetí mi i správně vrátil na stovku. Slušný výkon. Vracím se k odbočení. S filigránskou přesností vyměřuji místo a úhel pohledu do zatáčky na předpokládaný průjezd soutěžáků. Zbývá chvilka do příjezdu prvního vozu. Sleduji vrtulník a periferním viděním registruji vozidlo na trati. Ale nulky již projely. Rychlá reakce ruky a foťáku vše zachránily. Průjezd Kopeckého byl úspěšně zaznamenán. Stejně jako slušný Pechův kat. Postupně si průjezd odbočením, s i bez katování, vyzkoušeli další piloti. Sluníčko rychle zapadá za kopce. Je tedy čas se přesunout na dnešní poslední akci. Městskou erzetu ve Valašském Meziříčí, která se jede za tmy. Přesun proběhl po krátkém dohadování s navigací v pohodě. Parkování také a místo k focení jsem si našel záhy. Pohodu začal postupně nahlodávat vkrádající se chlad. Vzdoroval jsem hodinku. Pak jsem to vzdal. Erzeta byla stejně kvůli havárii přerušena. Ozval se také žaludek, že by chtěl alespoň večeři, když už nedostal oběd. Cestou na hotel jsem se stihl zastavit v restauraci, kde ještě fungovala kuchyň. Je devět večer. V hotelové recepci si domlouvám zítřejší odjezd a mizím na pokoj. Rychle kontroluji nafocené záběry, připravuji si věci na zítřek, … Než se naděju je již téměř půlnoc! A to se ještě mění čas. Harmonogram říká, že první foto point je na hukvaldské erzetě v sedm čtyřicet šest. To abych stával v pět padesát! Já sova. Optimisticky si nastavuji budíka a jdu spát. Uvidíme, jak to dopadne.

Budík řve. Vždyť je tma. Opravdu je pět padesát. Tělo odmítá poslušnost! Nastavuji budíka na sedm třicet, otáčím se na druhý bok a pokračuji ve spánku. Druhý pokus vstát se již povedl. V klidu snídám, připravuji si věci na zabalení a dle harmonogramu práce plynule přecházím k bodu číslo dvě. Vyrážím na druhý foto point hukvaldské zkoušky, kterým je její závěr. Po příjezdu jsem zklamán. Antikaty. To se prostě fotit nedá. Co teď? Jdu proti směru rychlostky. Po sto metrech je mostek. Nic moc. Ale nic jiného není a přejezd na další místo bych časově nezvládl. Hledám místo odkud bych měl dobrý výhled na příjezdovou hranu mostku a v koutku duše doufám, že někteří piloti si i poskočí. Chtělo by to i delší sklo, ale na další vymyšlenosti již není čas. Řev blížícího soutěžáku mne aktivuje do pracovního režimu. Ze tmy lesa se do světla vyřítilo autíčko a na hraně mostku si poskočilo! I to boční světlo není marné! Nakonec dobré místo. Ale je to na postřeh. Stíhám jen dva záběry. Větší zorný úhel nemám. Ale daří se. Jen některá autíčka si začínají poskakovat i do strany. A to se mi přestává líbit. Necítím se bezpečně a tak vyklízím pozice. Přesouvám se na polygon tatrovky do Kopřivnice, kde závodníci absolvují dvanáctou a třináctou rychlostní zkoušku. Prostředí pro mne již známé. Oproti shakedownu se jede opačným směrem a některé pasáže jsou přidány. Aut jak máku a diváků ještě více než včera ráno. S jistotou mířím do vytipovaných míst. Jezdci se činí a tak fotek přibývá. Jak jsem v pohodě, nějak jsem nepostřehl, že ze servisu mizí zázemí týmů. Mechanici balí. Divácká místa se vyprazdňují a ve vyhrazené parkovací zóně je mé auto téměř poslední. Nezbývá než jet do Valmezu, vrátit vestu, zastavit se v hotelu pro věci, natankovat, vyrazit k domovu a doufat, že neplacené parkoviště na D1 je dneska zrušené. Bylo. Cesta proběhla v poklidu. Parádní akce. Příští rok se těším na shledanou.